Poselství z Atlantidy nebo z Orionu?

Volným krokem stoupám do kopce, nikam nespěchám, kam taky. Je mi 100 let a již jsem prožil vše, co jsem prožít chtěl a měl. Jaké bylo mé poslání? Dávat lidem lásku, radost, poznání….. , chtěl jsem jim dát vše, co ve mně bylo, veškeré poznatky a vědění tak abychom vybudovali nádhernou planetu, kterou ve vesmíru nenajdete. Vždyť Země, to je tak nádherná planeta, každé ráno je obloha plná ranních červánků, slunce vychází a osvětluje tu krásu kolem nás. Rostliny, zvířata, stromy to vše se ráno probouzí k životu. I teď je ráno a já vidím jak vše spolu souzní, stromy, ti klidní mágové přírody, rostliny ty nádherné živoucí obrazy, zvířata tak rozmanitá směs matky Matky Země, voda  ta důstojná bytost plně spojená s Matkou Zemí, to vše mě obklopuje i teď, když stoupám vstříc své budoucnosti.

Jsem smířen se životem, je ve mně klid, mír, láska. Už jsem po bílé cestě vystoupal až na vrchol chrámu. Ó jak úžasný pocit zde být. Ta energie je přímá a oslepující. Představte si 4 vysoké sloupy z křišťálu, které slouží jako podstavec pod úžasnou křišťálovou pyramidou vysokou víc jak 20m. Kolem Vás je spousta minerálů všech možných velikostí a barev. Minerálová hora. A ta energie, čiší z toho věčnost, to Otec Vesmír zde má sídlo. Sedám si na tuto nádheru přímo doprostřed pod pyramidu. Ještě si chci zavzpomínat na to, co jsem prožil, mohl jsem něco udělat jinak? A kam jsme se dostali jako lidstvo?   

Jako malý kluk jsem si tak rád hrál s delfíny, řádili jsme v moři, ukázali mi nádheru života, spal jsem v křišťálové posteli, ó jaká krása. Měl jsem na starosti pomáhat vílám a jednorožcům s péčí o naší louku. A tam každý den jsem snil o tom, že na této zemi vybudujeme Ráj ve vesmíru. Ano, vzpomínám si, odkud původně pocházím, má domovská planeta je Orion. Krásná modrá planeta, plná křišťálů resp. podobné horniny s magickou silou, stejně jako má křišťál. Odešli jsme z naší nádherné planety, abychom vybudovali ve vesmíru jedinečnou planetu, abychom jí vdechli život a moudrost. Otec Vesmír vybudoval tak nádhernou Zemi, ta příroda, ta není v celém vesmíru, ta mnohotvárnost a přeci jednota, to je to, co Zemi činí jedinečnou. Na Orionu máme jednoduchý princip všehomíra, tak proč nevyužít toho, že se zde nabízí tak nádherná Země, s přírodou a tvory až přechází zrak. Vždyť my zde přispějeme svým duchovním potenciálem, všeobjímající láskou a uděláme lidi na této planetě tak duchovně vyspělými, že ve spojení s Matkou Zemí, to bude nádherný jednotný organismus, kooperující a pučící životem, tak jako nikde dosud. Kde bychom mohli selhat? Není možno, za těchto podmínek. Tolik duší z Orionu sem přišlo.

…. A přeci, kde jsme dnes? Jsme na rozcestí, zda jít čistotou a pokorou nebo chamtivostí a neláskou. Mnoho životů jsem se učil jako mistr všeobjímající lásky a přesto mám pocit marnosti. Proč jsme na této křižovatce, proč vůbec lidé jsou zabředlí v chamtivosti a nelásce. Kde nastal ten zlom, kde jsme ztratili sami sebe. Proč si budujeme ty požitky, my je přeci nepotřebujeme, máme Matku Zemi, svého Otce Vesmír a máme svoji duši spojenou se vším. My jsme ta nádhera všude okolo nás, tak co ještě hledáme. My jsme ten mravenec na druhém konci Země, my jsme ten pták, co si svobodně létá po nebi, tak krásném a čistém. Tak co ještě chceme? Jak můžeme ubližovat sami sobě, kde se to v nás vzalo? Ubližujeme zvířatům, ale vždyť to jsme my? Jsme jedno. Ubližujeme rostlinám a bojíme se, že někdo např. delfíni jsou lepší, mají větší schopnosti než my, proč? Vždyť jsme vždycky byli a budeme jedno.

Tak tu sedím na kopci obklopen klidnou silou energie hornin a snažím se spojit s Otcem. Ztrácí se mi, bojím se, že ho ztratím. Tak jak roste naše pýcha, tak se nás Otec začíná stranit. A co udělá Matka? Kam to povede? Já jsem lidstvu předal všechnu lásku a modrost, kterou v sobě mám a tu křižovatku teď musí zvládnout samo. Já odcházím z tohoto těla za Otcem abych pochopil. Věřím v budoucnost Země. Snad se obyvatelé Atlantidy vydají cestou čistoty a všeobjímající lásky, moje duše tomu chce věřit.

„mezidobí“

Otče, co se to děje, copak na Zemi na vše zapomněli? Proč tolik bezcitnosti, chamtivosti a nelásky? Prosím, chci se inkarnovat znovu do Atlantidy a pomoci jim zvrátit jejich krok na cestě k záhubě. Vždyť mám tolik zkušeností a znalostí, to musím zvládnout. Ještě se vše může otočit……

   Představte si 4 vysoké sloupy z křišťálu, které slouží jako podstavec pod úžasnou křišťálovou pyramidou vysokou víc jak 20m…. ale né, ta pyramida je již zhroucená, co se to děje? Mezi 4mi sloupy stojí 4 lidé, ruce vzepnuté k nebesům, né to nejsou nebesa, to je rozbouřená Matka Země, děsivě černá obloha, plná blesků, ohně, hromobití a to vše jde z rukou těch 4 osob. Co to dělají? Vždyť vzývají ty nejnebezpečnější energie, vzývají temno na pomoc. Komu to chtějí pomoci? Lidem Atlantidy, které pohltila hrabivost, zášť a temnota? Ano jsem to já, jsem jedním z těch mágů, ale proč vzývám temné síly? Myslím si, že naše svobodná vůle je víc než vůle vesmírných zákonů, našich rodičů? Kde jsem vzal tu odvahu myslet si, že já jsem víc! Oh, ta ješitnost, to ego, moc, nadvláda. Vždyť to co vysílám se MI musí vrátit. Bože to co vysíláme se NÁM musí vrátit. To je vesmírný zákon……

Velká vlna a za ní další a další, všechno se potápí, umírá. Jeden světadíl se potápí. „To stačí Matko, už dost“. Ne , už je pozdě, jde to dál, hotové kataklyzma na celé planetě. Tolik utrpení, bolesti, tolik krásy kolem nás je zničeno.

Proč jsme tomu nezabránili? Kde je moje duchovní rodina s kterou jsem sem přišel z Orionu? Copak jsme to netušili předem?

Je 21 století, ale já si nic z dob Atlantidy nepamatuji, jenom cítím strach. Strach ze svého vlivu, Vždyť já mám tu moc i zabít, nechci ublížit už nikdy více. Ano, dala jsem si v minulosti zákaz používat své síly, již nikdy více nezneužiji svoji moc. Né, budu raději obyčejný pracující človíček na této planetě. A proto jsem se inkarnovala jako žena. Musím rozdrtit své ego. Ale jak se smířit s tím, co jsem udělala? Zklamala jsem sama sebe. Ano, v tomto životě ale vše napravím, jsem opět zde, když je lidstvo na křižovatce a tentokrát mi nebude scházet milosrdenství, všeobjímající láska a pochopení, že naše svoboda je svobodná ale v mezích vesmírných zákonů. Zákon příčiny a následku, zákon resonance, vlnění atd.  Moje mysl teprve proniká k duši, ale vím, věřím, že já budu láska a s láskou budu konat. Přesto nechám každému svoji volbu na jeho křižovatce, ale já už svoji křižovatku překročila, já jsem tu s láskou a pokorou pro sebe, pro lidstvo, pro Matku Zemi a pro Otce Vesmír. Moje světlo bude jako pochodeň, vždyť proto se jmenuji Helena, pochodeň světla, lásky, pokory. Já půjdu v čele a budu bojovat, láskou. Moje duchovní rodina mi pomůže, Otec, Matka, ale i mí druhové z Orionu, kteří pochopili dříve a čekají na mě v Shamballe. Tam je ukrytá celá pravda a moudrost. Něco je vloženo v křišťálové lebce, ale to nejdůležitější je v myslích mých druhů. Ano, kamarádi, jsem tu a snad jsem připravena na spojení. Bylo mi bez Vás smutno.

Ale jsem připravena na ty informace?

Je lidstvo připraveno na ty informace?

Co se skrývá v Shamballe, kamarádi?