Práce s vnitřními démony, svými stíny neboli tím co nevidíme, nebo nepřijímáme

Tato oblast práce sama na sobě, je pro mě poměrně nová. Pracuji na ní asi teprve rok. Do té doby jsem byla taková ta hodně sluníčková bytost a vše se mi dařilo i na venek. Vypadala jsem mladší, krásnější, pohotovější, věci okolo mě se dařily apod. Ale ta celá jedna polovina ve mně, jakoby nebyla, krásně jsem jí vytěsnila a upozadila.

V rámci svého uzdravování krátkozrakosti, jsem si stále říkala, co že to proboha v sobě nechci vidět? Stále jsem to nechápala, vždyť se mi daří, lidi kolem mě, mně mají rádi, vztah s rodinou mám srovnaný, tak co se děje, proč se oči delší dobu nelepší?

Pak jsem si uvědomila, že popírám celou jednu polovinu v sobě. Fakt šílené. Takže jsem se pustila do řešení svých stínů a ejhle. Našla jsem v sobě malé dítě, které je ublížené, mlátí hlavou o zeď, že nechce už být samo. Bože, ale proč ono nechápe, že není? Vždyť já vím, že nejsem sama, ale ono to nevidí. Jak to? Vždyť jsem to já? Jak je možné, že v sobě mám kus něčeho, co řve, brečí a mlátí hlavou o zeď a já se přitom navenek usmívám, cítím se zharmonizovaná a plnohodnotná? To je ale sebeklam, co?  Je to dost náročné udržet si nadhled nad těmito pocity neboli emocemi.

Dobře, takže začala jsem s tímto prckem hovořit. Identifikovala jsem si jí jako 5-6 letou holčičku, jak jsem vypadala na fotkách. S ní hovořím a neustále ji víc jak rok opakuji, že ji mám ráda, že není sama a že nepotřebuje hledat lásku venku. Rok jí to říkám, je to trochu lepší, ale stejně někdy tluče hlavou do zdi. Ale už si uvědomuji i chvíle, kdy si hraje a  je v pohodě. Nebojí se, nemá trému, nepřetvařuje se. Je neuvěřitelné, jak jedna taková bytost ve mně, může ovlivňovat takovou měrou můj život. Teď zrovna prožívá dny, kdy brečí, tak hlubokým smutkem uvnitř mě, mládí hlavou do zdi a nic nepomáhá. A na venek se mi to samozřejmě promítá. Tu vnitřní samotu tohoto vnitřního dítěte přeji prožít každému. Né , nezmýlila jsem se. Přeji Vám to prožít, protože až si prožijete tento vnitřní monolog, tak můžete vyjít už jenom s hlavou vztyčenou a s poznáním sebe sama. A to za to stojí, ať už je práce se stíny sebetrýznivější a nepříjemná.

Na závěr chci jenom podotknout pro ty, kdo nemají velké zkušenosti s touto prací a jste také tzv. nekonfliktní a vidíte v každém tu jeho božskou jiskru. Ten kdo Vám něco zrcadlí nebo něco si v něm projektujete a on Vás zasáhne na tom bolavém místě, tak mu uvnitř poděkujte, ale uvědomte si, že jestli jeho chování je neadekvátní tj. zvýšil na Vás hlas, chová nevhodně, tak není potřeba ho omlouvat a říkat, že to vše je v pořádku a že to je jenom Vaše zrcadlo a tudíž je to OK. Nevhodné chování chování zůstane nevhodné, pokud na tom sám nezapracuje, nezmění se.  On má také problém, ale už je na něm, jestli se svými stíny pracuje. To je prosím velmi důležité. Netlačte a neberte mu možnost rozhodnutí! Né každý je na tuto práci připraven.

Hodně to budete mít v partnerských a rodinných vztazích. Budete chtít aby si to dotyčný uvědomil, a když vy pracujete na svém stínu, budete chtít aby i on pracoval na svém stínu. Ale zde POZOR! Je to jeho život a jeho volba. A možná i za cenu, že už nadále nebudete moci sdílet svůj život společně, protože se může stát, že se vibračně od sebe budete vzdalovat. Né , že by jste si již neměli co dát, to můžete celý život, není kvůli tomu potřeba měnit partnera, protože stejně si zase přitáhnete vibračně toho, kdo Vám dál bude zrcadlit vaše stíny. Ale vibračně se začnete lišit v tom, že vy s těmi stíny pracujete a partner ne. Chvilku to jde, a vy můžete na partnera počkat a podpořit ho  a o tom myslím je partnerství – „Každý chvilku tahá pilku“. S pochopením posečkat, podpořit, pomoci, ale nebrat to rozhodnutí za něj. Ale pokud ta situace trvá delší dobu, půjdete každý svou cestou. A nebo se rozhodnete, že se vrátíte do svého stínu a přitáhnete si ho radši zpět tj, opět ho potlačíte, protože se bojíte vykročit sami. Chápu to. Je to těžké a velmi závažné rozhodnutí. Stoupat po schodech společně s láskou a pochopením ke druhému a nebo, pokud druhý nechce stoupat, tak stoupat sám a nebo hold nestoupat a být s druhým na jednom schodě. To už si každý musí vybrat sám.

Přeji Vám mnoho odvahy a vnitřní harmonie pro tuto cestu a toto rozhodnutí.