3 – 5 den mého půstu

Jak jsem psala, že mám tlak v uších, tan ten se přesunul do celé hlavy. Takový mírný tlak v celé hlavě a jako by tam mělo něco propuknout. Je to tam v napjaté atmosféře a těsně před výbuchem. Tak to je jediná „zdravotní“ komplikace, která mě půstem provází. Zdravotní jsem dala do uvozovek, protože cítím a dnes při meditaci jsem se na tento problém ptala, tak mám i odpovědi, že to je o uvolnění 6 čakry.  Mám ji hodně deformovanou. Myslím, že nedávno jsem si otevřela 5 čakru, měla jsem ty postranní úplně stažené. To se mi v průběhu cca 4 let podařilo srovnat a teď nastal čas na 6 čakru. Je pravda, že již asi 1 rok cítím tlak v podvěsku mozkovém a cítím tam větší „činnost (nevím jak bych to jinak popsala). Spím už dobře a noc z 1 na 2 den se již neopakovala.

Co se týče půstu, tak tím, že mě to přišlo celé intuitivně, tak nemám problémy s dodržením půstu. Stále mám 1 jablko denně, a když se mi urodila 3 krásná rajčata na zahradě, ještě teplá od sluníčka, tak jsem si je 4 den také dala. Úplně bez problémů.  Nevidím v tom žádnou komplikaci. Zajímavé je, že mi ani jednou neškrundalo v břiše jakoby od hladu. To nechápu.

Co ale sleduji velmi pozorně, jsou zvyky nastavené v mém mozku. Ráno vstanu a automaticky bych šla do ledničky a už něco jedla. Přitom vůbec nemám hlad. Jedu kolem stánku se zmrzlinou, kterou miluji, a hned bych zastavila. Je neuvěřitelné, kolik věcí děláme automaticky a vůbec nepřemýšlíme, zda jsou teď pro naše tělo vhodné. Je to prostě zvyk a ten jedem stále. Nechci říci, že zmrzlina je špatná, naopak, dělá mi radost a cítím se šťastně, když je dobrá. Ale vnímat tělo, kdy je nastaveno na to, že teď si chce dát zmrzku a né jenom ze zvyku. A to se týká všech jídel, co za den konzumuji. Přijde mi, že některé jídla jsou zbytečné, ale přesto je jím. Zajímavé. Uvidím, co mi k tomu ještě přijde.

5 den půstu jsem byla vystavena velmi stresové situaci a to musím říci, že bylo velmi náročné. Byl to asi nejnáročnější den a hodně jsem tam byla na hraně, zda budu pokračovat. Nevím, jestli i u ostatních lidí je 5 den kritický anebo to bylo vyvolané pouze tou stresovou situací. Spíše myslím, že obojí dohromady. Tlak v hlavě je neustálý, není to ale bolest, je to jako bych měla plnou hlavu a nešlo to ven. Asi tak po hodině od dané stresové situace jsem začala mít sevřené břicho. Jakoby se tam ten stres nahromadil. A drželo mě to celý den, musela jsem si jít i lehnout přes den na 2 hodiny. Ale co bylo nejdůležitější, ten celodenní stres dostoupl k tomu, že jsem nutně, ale velmi nutně potřebovala cukr. Bránila jsem se tomu, ale pak, když jsem byla nakoupit, tak měli bílou Snikers, kterou miluji a mívají ji jednou za pár měsíců. Takže jsem si jí koupila a snědla. Po 1/2 hodině jsem mohla krásně sledovat, jak je to pro organismus těžké strávit takovouto řekněme si éčky a cukrem nabitou tyčinku.  Kolik energie mě to stálo, ji strávit. Zajímavé. Úplně jsem cítila, co v mém oragismu dělá. Teď zpětně nechápu, proč jsem se neponořila do meditace a tu potřebu cukru si mentálně neodstranila. Tak snad příště. 

Jeden známý, když jsem mu řekla, že držím půst, se mě zeptal, na jak dlouho to mám naplánované, zda se necítím ve stresu. Já vlastně nevím, jak dlouho budu ten půst držet a to mě přijde báječné. Nemusím se stresovat termínem, do kdy to vydržím. Prostě až to ucítím, tak skončím. To je velmi uvolňující pocit. A co se týče stresu, já naopak cítím hluboký klid a mír uvnitř sebe sama. Tedy vyjma toho 5 dne. To byl stres v celém mém těle. Ale dnes začínám 6 den a jsem znova ponořena do jakési bubliny klidu, pohody a míru v sobě sama.  Cítím, že potřebuji očistit všechny svoje aurická těla.

Zatím necítím, že bych někde v meditacích či myšlenkách ulítávala a odnášelo mě to někam mimo realitu. Myslím, že jsem dobře uzemněná a se Zemí komunikuji každý den, takže to je moje obrovská výhoda.  Tím chci říci, že zatím nemám žádné mystické zážitky.

Jo a hezky hubnu, nemám váhu ani velké zrcadlo, tak to nedokážu změřit, ale vím, že se mi to líbí a vím, že to tak zůstane, až zase začnu jíst, protože myslím, že už nikdy nebudu jíst jako před tím. Když sleduji, co mozek vytváří, tak myslím, že se s ním dokážu domluvit, abychom zvyky nebrali, jako dogma co se stravy týče. Jinak zvyky nejsou špatná věc, ale když jsme neustále otevřeni změnám a poznáme, že nastal čas, náš zvyk změnit.

 Mějte se krásně

Helena