Žít život

Jak žít v našem světě, kde jsme v kontaktu s mnoha novými informacemi, stresovými situacemi a energetickými upíry? Jak postupovat v duchovním vývoji, sebeuvědomování v tomto „reálném“ světě? Jak si udržet napojení na svoji monádu (vyšší já)?

Mnoho těchto otázek se mi honí hlavou. Ráda bych byla duchovní mistr, který si každý okamžik uvědomuje situaci, která se mu děje z pohledu své monády.  A také ji z nadhledu řeší. Ráda bych věděla v každý okamžik mého života, co to znamená, co mi ta situace či bytost má říci. Ráda bych byla natolik osvícená, že bych neměla špatné myšlenky, žila jenom v lásce a jednotě se vším. Toužím po jednotě, kráse, radosti a lásce.

Ano, vím, že to vše můžu mít a že jenom já jsem ten, kdo si tvoří vlastní realitu, čili kdo si brání v dosažení mých tužeb. Ale zatraceně, proč se mi to nezhmotňuje, když si to tak toužebně přeji? Vím, vibrační naladění…. Přitahuji to, s čím resonuji…. jasně, ale proč někde v podvědomí přitahuji bolest, trápení, strach? Vždyť na tom všem makám tak dlouho, tak dlouho abych to v sobě zpracovala…. Prošla jsem už dalekou cestu, skrze slepé uličky zejména v počátku mého bádání v esoterické oblasti, jsem se dostala k dnešnímu životu. Ten je krásný, radostný, kreativní, zrcadlí se mi mnoho dobra zde na planetě, mnoho lásky….. ale přesto jsou oblasti, které srovnané nemám.  Mám obavy, pochybnosti, nejsem schopná říci svému blízkému co se mi honí hlavou, takže někdy v té radosti je i smutek, bolest, netrpělivost, sem tam i beznaděj. Snažím se uvědomovat si své myšlení. Myslím si, že se za svůj život nemusím stydět.  Přesto bych ráda zůstala v kontaktu se svojí monádou a svým raciem najednou a stále. S oběma dohromady. Chci vnímat každou vteřinu svého života jak z pohledu racia tak z pohledu monády. Protože tyto dvě bytosti ve mně, se můžou tak nádherně vzájemně obohatit a obohatit i mé okolí. A o to jde. To co vyzařuji, může pomoci 1 , 5, 10 či 100 lidem a nebo jenom mě. To je jedno, ale je to krásná harmonie. Dneska už ji dokážu žít alespoň v krátkých úsecích svého života, to je super. Ale jak to dostat do celého dne? Myslím ale den, kdy jsem opravdu pod tlakem, né když jsem v ašrámu či v přírodě. Tam to je pohodička, to zvládne běhěm pár měsíců či let každý. Ale žít tu harmonii ve světě, kde podnikám, kde vedu firmu a jsem za ni odpovědná,  rodině, kde se blízcí trápí sami se sebou, ve sportovním kolektivu dívek, které jsou v 15 nemocné tak, že já to nikdy neprožila a neprožiji. Apod.? 

Jak si v tom všem uchovat tu harmonizační energii, jednotu (nazvěte to, jak chcete)?  

1/ Odstřihla jsem se od informací v duchovním světě, alespoň z větší míry, čerpám informace ze sebe – no a jde to. Bájo. Ale někdy jsem fakt natvrdlá, haha. Odstřihla jsem se od zpráv a televize. Jo ale „Sex ve městě“ mě pořád přitahuje, haha.

2/  Jsem na raw stravě, takže se cítím fyzicky báječně, jsem zdravá jak řípa, až na moji krátkozrakost, kterou se snažím uzdravit. Mám hodně energie a vnímám své tělo. Když mám ale chuť na zmrzku “raw ne raw“ jdu do ní. Mňam. Ta radost. Takže naslouchám svému tělu a svým potřebám. Přesto jsem dostala zatím „pouze“ 2,5 dioptrie dolů. Takže ještě hodně schází. Co ještě mám dál dělat?

3/ Naslouchám svým myšlenkám a diskutuji sama se sebou resp. mezi mým raciem a mojí monádou nad danými věcmi. Fajn, mnoho věcí si uvědomuji z nadhledu, ale mnoho věcí mi ještě z nadhledu nejde, alespoň né hned.

4/ Vibračně se nalaďuji na svá přání, své sny, touhy. Kolikrát mám opravdu odvážné sny. Sním o zázracích, které mohu dělat či žít již teď v tomto životě.  O krásné zemi, krásných lidech, kteří jsou součástí mého života, o mě jako o zázraku přírody. O zemi, o zdroji. No nádhera. Nesním o stresu, shonu, strachu z toho jak uživím firmu, ale stejně to tam v mém životě je. Né často, ale je. Dokážu to dát úplně pryč?

5/ Vím, jak se dostanu do harmonie napojení na zdroj, musím do přírody, nebo cvičit 5 tibeťanů, nebo meditovat, nebo hrát na akordeon, nebo si jít zatancovat a mnoho jiných činností. Tam všude jsem napojená a je mi krásně. I v práci je mi krásně. Přesto z té harmonie vypadnu. Zatím každý všední den z ní vypadnu. Neudržím to celý den.

6/ Pracuji na sobě duchovně, fyzicky, mentálně. Někdy to je náročné, někdy velmi jednoduché a lehké, ale vždy na konci hodně radostné. Přesto stále mám pocit, že to není ono. Něco mě žene dopředu, k „dokonalosti“, k „hojnosti“, k „odpovědnosti“, k „harmonii“, k „lásce“, k „poznání“.

Jak žít v klidu s tak silným napojením abych byla energeticky odolná všemu dění a udržela si konstantní energii?

No jo, ale až budu odolná, tak bude to ještě ten život? Plný různých protikladů? Zajímavostí? Různorodostí?

Je to ono, co sním? Je mi z toho krásně u srdce? Hm, moc né, spíše mi to připadá jako hodná ledová královna či hodný čaroděj. Oni jsou úžasní, ale jsou přeci úplně mimo dění života. Vědí toho tolik, že už se ani neumí radovat, protože to vlastně věděli už dopředu. A to já nechci, já chci být uprostřed lidí, bytostí a chci užívat všech možností, které život zde na zemi umožňuje.

Až budu znova anděl, tak si užiji harmonii dost.

Tak jak žít…….?

A co vy? Co je to pravé pro Vás….?

Helena