Návrat k sobě za 21 dnů - 2. den

Tak jsem to včera i dnes dala. Poctivě cvičím 21 sérií cvičení  5 tibeťanů. Včera to tedy bylo hodně vysilující, moc mi to nešlo, všechno mě bolelo, ale dneska, kdy už jsem to cvičila třetí den v řadě, tak to bylo hodně znát a šlo to o poznání lehčeji. Jupíí.

Musím ale říci, že největší rozdíl teď vidím v psychice. Je to vlastně druhý den, ale už mám pocit, jako že to dám stejně jako to ostatní. Narůstá moje sebevědomí a víra v sebe. Mám o mnoho lepší náladu a mám radost z pohybu a z toho, že to dělám já sama. Krásný pocit. A dělám to pro sebe. Takže to je velmi pozitivní jev tohoto programu. Uvidíme, jak to půjde s mojí psychikou dál.

Dnes se mi stala jedna věc. Musela jsem v práci vyhodit jednu pracovnici ve zkušební době. A bylo velmi zvláštní pozorovat, jak každá jsme měli jinou percepci vnímání. Když jsem se jí zeptala, jak si myslí, že naplnila cíle, které jsme si společně vytyčili při jejím nástupu, tak řekla, že tak na 40 – 50% je splnila. Já bych řekla na 10% a to sotva. Ona měla pocit, že máme 9 000 fanoušků aktivních na face a já si myslím, že máme 5 aktivních fanoušků, ostatní jsou pasivní a moc nám k ničemu nejsou. Ona si myslí, že měla výplatu 7 000 a já vím, že měla výplatu 17 000. A poslední ona mi řekla, že jsem jí stejně vysávala, ale přitom já vím, že ona vysávala nás a na to mě upozornil můj kamarád, který s tím měl problém a neuměl se tomu bránit. Takže velmi zajímavé.

No naprosto úžasná lekce toho, jak máme každý svoji vlastní realitu a vše vnímáme jinak. To byla lekce dneška. Otázka tedy je, když chci vidět věci reálně tak jak jsou, tak co je realita? Realita jsou fakta a vše ostatní je naše vnímání?

Čili mě z toho plyne, že nelze posoudit, co je dobře a co špatně. Nemáme dostatečný nadhled na dění v našem životě. Když mi umřel manžel, byla to tragédie, ale s odstupem 10 let vidím, že to bylo požehnání. Vrátila jsem se sama k sobě a dělám to, co mám ráda. Sice né ještě celý den, ale blížím se k tomu.  

Při cvičení  resp. po něm a následné relaxaci, mi přišel jeden úžasný nápad, kdy bych se mohla opravdu živit tím, co mě baví. A že mám koníčků dost. Sport, hudbu, rozhovory s lidmi, pomáhání lidem, mého psa apod. To vše se tam dá dělat. Takže teď si to potřebuji trochu nechat projít hlavou.

Co tím chci říci? Netlačte na pilu s tím dostat se k sobě. Nemusíme promeditovat celé hodiny a nebo se vztekat, že to nejde. Prochodit milión seminářů. Je mnoho cest jak se dostat ke své duši, ke svému já. Pro mě to je cvičení, hudba, příroda a pro někoho zase něco jiného. A je to tak v pořádku. Najděte to, co Vám dělá dobře a máte u toho hezké pocity, třeba až takové, že zapomenete na čas a starosti a dodá vám to energii. Ale něco dělejte. Cokoli co Vám dělá dobře, ale dělejte. Protože život je v pohybu, stagnace nikomu nesvědčí. I když se Vám zrovna nechce o to spíš běžte a udělejte to, především když víte, že nakonec vám to udělá dobře.  

Co mi ještě moc nejde, ráno si tvořit den, ale to přijde časem. Už teď mám pocit, že se mi velmi daří.

Takže vzhůru do dalšího dne.