Návrat k sobě za 21 dnů - 12 den

Je to zvláštní, že svojí životní změnu vidím hlavně ve cvičení 5 tibeťanů. Nechápu to, proč se toho tak moje ego bojí. Opravdu čelím hodně velkému tlaku a nechuti necvičit. Jak jsem měla teď dovolenou, tak jsem cvičila jógu cca polovinu. Ale zase jsem hodně byla v klidu a meditovala a pozorovala dění. Myslím, že to je hodně důležité. Vše pozorovat a neposuzovat a nečinit závěry resp. náš soudce aby nečinil závěry. Je to velice složité, protože vše co děláme, nějak posuzujeme, rodiče a okolí nás to naučilo. Dnes jsem se snažila jenom být.  Vnímat okolí, vnímat, že když jsem přijela domů, byla jsem najednou naštvaná, rozmrzelá, ale vůbec nevím proč. Co mě tak vadí? Musím vysvětlit, že bydlím se svým bývalým, nemám kam jít a jsem u něj v podnájmu. Vím, že to budu muset řešit, ale teď chci vyřešit svoje zaměstnání a pak budu řešit byt. Zatím mi vyhovuje, že tam jsem, protože si myslím, že se mám něco naučit, akorát nevím ještě co. Resp. má to spojitost právě s tím, že kdykoli přijdu domů, úplně se mi změní energie. Najednou jsem zamlklá, nechce se mi komunikovat a chvílemi jsem i naštvaná a nevím proč. Budu to pozorovat a uvidím, co mi přijde za informaci.

Jinak určitě má na mě tato kůra 21 dní velký dopad. Jsem bdělá nad tím co dělám.  Sleduji co mě baví, co ne, ž čeho jsem ve stresu, co mě pohlcuje v tom dobrý slova smyslu apod.  Vřele to každému doporučuji. Pozoruji svůj vlastní svět. Přitom emočně jsem klidná, jenom je vidět jak se sama odsuzuji za svoji nadváhu, můj soudce funguje opravdu dokonale. Na dovolené jsem u ohně vytáhla akordeon a hrála jsem a to jsem opravdu netušila, jak úžasně to lidi vnímají. Dokonce si mě nahrávali, nebo zazněli i zvuky obdivu. Fakt síla, nikdy bych neřekla, že v lidech moje hraní vzbuzuje tyto emoce. Je pravda, že když začnu hrát, tak u toho mohu sedět několik hodin a nevnímám čas. To mám i u sportu, když trénuji. Měla jsem to i v práci, ale někam se to přes přemíru problémů vytratilo. Pokusím se to  zase najít, ale nevím, jestli se mi to podaří. Napadl mě nový  projekt, ale nechci aby to byl únik, chci, aby to bylo opravdové naplnění. Ať už je to stávající či budoucí práce. Budu sledovat znamení a pak se teprve rozhodnu, co udělám se svojí prací. Věřte tomu, že vesmír nám vždy pošle znamení a několik a snaží se nás navést na cestu, která je tzv. na vlně energie dopředu. Akorát to někdy nechceme vidět. Tak uvidím, jak se věci budou dále vyvíjet.

Pravda je, že vše co teď dělám, dělám proto, abych našla cestu k svojí duši, sama k sobě a viděla všechny možné vzorce a bloky a dostala se pod ně a žila už jenom to, co opravdu jsem já. Samozřejmě, že mám strach, moje ego má strach z neznámého, bojí se, že ho zničím, ale to já neudělám. Vím, že ho k životu tady moc potřebuji. Pokusím se najít zlatou střední cestu. Ideální by bylo, kdybych jasně dokázala přepínat mezi egem a duší a při tom vždy věděla, kde zrovna jsem. Ono totiž racionálně uvažovat, je v dnešním světě potřeba. A to já umím, ale neumím posoudit, kdy si něco projektuji a kdy to jsem opravdu já. Z hloubi celého mého bytí. A to chci změnit. A myslím, že cesta vede přes pozorování, klid a nic nedělání.