Mé poslání je můj život!

Tolik lidí okolo mě hledá co je jejich posláním. Říkají a myslí si, že to je pro ně hrozně důležité. Že až na to přijdou, budou moci najít směr ve svém životě.  Slýchám to od svých pacientů, kolegů, přátel apod. Je to taková modla. „Až najdu své poslání, budu přesně vědět, jaká je moje cesta, kudy mám jít a budu naplněn“. To říká mnoho lidí. Ale ráda bych se dnes podívala na to, co za tím je.

Prošla jsem si touto cestou a touhou také. První jsem si myslela, že moje poslání je léčit lidi, pak že to je dokázat, že jsem dobrá matka.  Následovalo období, kdy jsem myslela, že musím odčinit své hříchy, svoji karmu a šílenství kolem čištění karmy v esoterickém světě mě v tom jenom utvrzovalo. To vše jsem myslela, že udělám a budu duchovně vyspělá a najdu konečně to svoje poslání, kterým změním svět. Jo, konečně bych začala žít, tak jako někteří šťastní lidé, bych dělala to, co mě naplňuje, baví a byla bych šťastná a naplno se tomuto poslání věnovala.  A ještě něco víc. Byla bych moudrý guru, který by mohl radit všem okolo. Hm, tak to jsem si myslela.

Proč vy hledáte a chcete znát své poslání? Zkuste si na to teď upřímně odpovědět….

Většina z Vás věří, na jakési naše vyšší já, že jsme něco víc. No to je supr, za poslední léta opravdu přibylo hodně lidí, kterým se toto otevřelo. Proč chce naše vyšší já poznat naše poslání, když si to samo naplánovalo? No to je jasné, protože ještě nejsme tak spojeni s naším vyšším já, abychom si všechno pamatovali. Naše nevědomí to ví, ale my to musíme dostat do podvědomí. To je jasné.

Také si to myslíte? Ale co když je to vše daleko jednodušší? Co když máme všichni stejné poslání?

Co by to mohl být?

Prostě žít, být šťastni a radovat se!

Představte si svět, jak by vypadal, kdyby zde žili lidi šťastní a v radosti? Kolik problémů, které trápí lidstvo, by přestalo existovat?  Většina. Vlastně by se zde vytvořil ráj. Protože zákon přitažlivosti by přitahoval lidi navzájem k sobě a také k Zemi, protože ta je také šťastná a radostná. Prostě taková pohodička.

Takže co já a moje poslání? Už jsem ho objevila, chci žít v radosti a štěstí  a snažím se ho žít každý den. No jo, ale co dělat, když potkám blbce a ten mě fakt naštve? Nebo přijdu domů a tam mě všichni hned vysajou. Co hůř, v práci, která mě nebaví, mě šéf buzeruje a každý den mi šlape na paty. Jak si udržet radost a pocit štěstí? Jak si udržet tu krásnou rozkvétající a jemně vibrující energii lásky? Ano lásky, protože, kde je radost, je i dost prostoru pro lásku.

Co může pomoci? Mě pomáhá to, že si uvědomím ze svého nadhledu, že to je situace, která mě má něco naučit. Čili nepopřu to. Ano naštval mě šéf a já si to přiznávám. Je to prostě fakt blbec. Ale hned dál si řeknu, ale on je vlastně chudák, on mi akorát chce vzít moji radostnou energii , takže co s tím? Mám dvě možnosti, dám mu jí s láskou a budu mít radost z toho, že jsem mu pomohla a přitom sama poprosím o doplnění radostné energie z vesmíru a budu si představovat, jak jsem fakt v poho a šťastná, protože nakonec si tu energii vlastně doplním sama. A nebo druhá možnost je, že mu ji s láskou odmítnu dát. Prostě se necítím dnes na rozdávání své energie a šéf si hold musí najít jinou oběť.  A tak si pomyslím, hochu, je mi tě líto, ale já ti dnes svoji  energii nedám!

Obě možnosti jsou o tom, že sleduji co se děje, ale stále se snažím udržet si tu radost a štěstí v životě. Jak říkají huňáci (filozofie HUNA), děje se mi jen to nejlepší v životě a já si to musím teď užít. I když všemu třeba nerozumím, to nevadí. Dělám to nejlepší, co umím a to teď!  Představte si lajnu uprostřed Vašeho těla - nasvislo. Ta lajna vlevo ukazuje smutek / temno x  radost/ světlo v pravo. A vy chcete být co nejčastěji v té polovině radosti. Ok, šéf je blbec, jsem v polovině temna. Nevadí. Zanadávám si pro sebe, uvolním danou energii a můžu se hned posunout dál, zpátky do světla. Radosti. A tam zase jsem. Pak přijdu domů a musím vynést odpadky. Brr, to nenávidím. No tak na to hned pomyslím a hupky  dupky a jsem v temnu, ale pak si hned představím, že až to vynesu, tak si uvařím kafíčko a budu mít čas na dobrou knížku. To je super. A vlastně čas, kdy budu vynášet odpadky, myslím na něco krásného, co mi dělá radost. To je prima. Eliminovali jste tím dobu temna a po většinu času byli ve světle. Čím častěji jste na straně světla/radosti, tím více světlo a radost přichází do Vašeho života. Je to jak magnet. No to zní dobře, že?

Ale já bych přeci jenom chtěla pomáhat lidem. To je moje poslání…..

Představte si, kolik světla bude v místnosti, kde bude více jak třetina lidí ve světle? Jak nakazí další třetinu už jenom tím vyzařováním. Přidají se automaticky k nim. Pak už to bude polovina lidí v místnosti, vyzařují světlo…. No to je bomba, překročením většiny se strhne lavina, a protože lidi jsou rádi součástí davu, tak se většina přizpůsobí. Možná zůstane 10%, kteří budou stále ve tmě. Ale to ničemu nevadí. Aspoň je nějaká protiváha. Ještě si myslíte, že nepomáháte lidem? Vy jste mohl být tím posledním v té první třetině nebo posledním v té druhé třetině. Bez Vás by to nešlo. A bez Vás bychom neviděli Zemi a život na Zemi tak krásný, radostný a plný štěstí.  A kde je radost, štěstí, tam je i láska, pochopení, úcta, svoboda, život. Tam je nádhera.

Takže lidi, pojďme společně všichni přestat hledat naše poslání, protože už ho teď všichni víme a pojďme ho aplikovat do života. Neteoretizujme, pojďme to žít. Každý z nás po svém, ale radostně. Nic víc v tom nehledejte. Najděte si radost v maličkostech a snažte se udržet si tu energii co nejvíce. Nerozčilujte se, nepomlouvejte, nemějte přání, že kdyby to bylo jinak…..blablabla…. , prostě přijímejte, tohle je to nejlepší,co se Vám v životě děje, tak to přijměte, užijte si to a zase se vraťte do pocitu radosti. Nic víc, nic míň. A vše ostatní již k Vám bude chodit samo, změny, podněty i učitelé života. A jednoho dne k Vám přijde i nádherná planeta Země a vysvětlí Vám, o čem je život, jak to tady vlastně chodí, a vy se budete divit, proč už jste to vlastně dávno nedělali. Vždyť je to tak prosté, UŽÍT SI TO TADY NAPLNO!

Vaše Helena