Jsem člověk, který stojí na zemi, alespoň si myslím. Jsem sice snílek, ale nelítám v oblacích. Mám život poměrně srovnaný na všech úrovních. Dalo by se o mě říct, že jsem zrozena na šťastné planetě. Takže prokletí? To se mě přeci netýká.

A ono ouha. Přišlo jak blesk z čistého nebe. Nikdo mě na to nepřipravil, nikdo mě neupozornil s kým jdu do křížku. Najednou mě zavalil balvan a drtil mě a drtil. Co se stalo? Kam se ztratilo moje štěstí, moje vyrovnanost, vždyť už jsem si myslela jak nejsem „duchovní“ a ono to se mnou takto hází.

Takže začnu od začátku. Na mé cestě po Indii jsem se stavila v knihovně palmových listů. Svitek tam na mě čekal a úžasný mnich také.  Mimo mnoha věcí mi řekl, že jsem prokletá, že nemohu žít vlastní život ve štěstí a radosti. Koukala jsem na něj jak blázen, já si přece myslela, že jsem šťastná, že jsem prožila 19 krásných let s úžasným partnerem,  vychovala super dceru a teď mám bájo vnoučata. Co mi to chce namluvit?  

No tak jsem odešla a druhý den vstanu a cítím hluboko uvnitř sebe neuvěřitelný smutek, úplné prázdno zaplněné zoufalstvím. Bože vždyť jsem v Indii, jsem na lodičce a projíždím Benátkami  Indie a cítím se tak hrozně. Proč?  PROKLETÍ. Je tady a je to balvan, jehož velikost přesahuje veškeré moje představy. Tak s tím bojuji, já si přece tvořím vlastní realitu, já jsem tvůrce mého života a toto jsem si tam přece nepředstavovala. Nebo snad ano? Co lidi, kteří mají rakovinu, jak oni si to dostali do svého života? Taky  to přece na vědomé úrovni nechtěli.

No ten mnich mi musel něco namluvit a já se tím nechala ovlivnit, atd atd. Mnoho věcí mi procházelo hlavou, ale uvnitř jsem byla stále hluboce zoufalá. Nakonec jsem to musela říci mé kolegyni , vypovídat se z toho. A jak už to bývá, její slova mě posunuly v tom, že jsem věděla, že až přijedu domů, odstraním dané prokletí nebo resp. to co mám v sobě někde hluboko zasunuté  a teď to leze na povrch takovouto vlnou zoufalství. Je jedno, jestli to je prokletí, nebo nějaký blok z dětství, nebo cokoli. Není potřeba to pojmenovat, je to potřeba dostat na povrch, porozumnět tomu a poslat to pryč.

Co jsem komu udělala, že mě proklel? To jsem byla tak hrozný člověk? Tak když jsem přijela domů, za pomoci mé duchovní učitelky,jsem se ponořila do hodně hluboké meditace abych přišla na kloub kdo že mě to proklel resp.  abych poprosila za odpuštění  a vše se srovnalo. No a ejhle, co že to tam nebylo. Já narazila na neuvěřitelnou zeď, bariéru jak do atomového krytu. Co se to děje, já se tam nemůžu dostat. Bože kdo to blokuje? Kdo, řekni Bože kdo? Pomož mi přece, vždyť nejsem tak špatný člověk aby jsi mě nechal tady, takto zoufalou, vždyť mě to je líto, nechtěla jsem nikomu ublížit......  

Brečím, slzy očisty.....?A pak to přišlo, ta zpráva z čistého nebe. To ty jsi proklela sama sebe. To ty jsi ten kdo nenávidí sám sebe natolik, že si kolem sebe vytvořil tak tlustou zeď, kterou nikdo nemůže prorazit. Ty jsi dopustila aby se stalo něco hrozného a za to musíš pykat. Budeš za to pykat navěky! To je tvůj trest. Nééééé. To já přeci nechci, je mi to vše moc líto, ale už je to dávno pryč, pusť to z hlavy, uvolni tu klec, to sevření a přijmi život a lásku ze zdroje.  Moc mě to vše mrzí, ale již jsem pykala dost, pojďme to vše už skončit a pojďme žít....

No tak to byla síla. Ať už to bylo prokletí, či jenom něco z dětsví, rozhodně to bylo strašlivě silné. A ovlivnilo to 3 měsíce mého života, kdy jsem se z toho snažila dostat. Ptáte se jak? Kontrolou svého myšlení a neustálými afirmacemi že jsem úžasná celistvá bytost, že žiji ve štěstí, lásce, harmonii a radosti. Hamonizací čaker cvičením 5 tibeťanů, přírodou. Věřte, že to provázelo pár okamžiků s brekem, pár chvil trápení a sebepodceňování, ale našla jsem v sobě vůli to zlomit ať už to bylo cokoli. A nenechala jsem si naimplantovat do své hlavy, že jsem nebyla celý život šťastná, blbost. Byla.

Co tím vším chci říct? Jak bych tuto kapitolu svého života uzavřela?

Dnes s odstupem vím, že je jedno co to bylo, ale stalo se to a mě to pomohlo dostat se zase hlouběji k sobě samé. Dostat se blíž ke svému srdci. Ale vyžadovalo to hodně silnou vůli jít za štěstím a radostí. A   o tom to je. O tom je moje bytí zde na Zemi. Žít v radosti, štěstí, klidu, harmonii a lásce. Na ničem jiném nezáleží, vše ostatní je obal a slupky okolo. Já si zasloužím to štěstí a lásku, které znám z románů či romantických filmů, já si zasloužím to nejlepší. A jenom já jsem ten, kdo si to blokuje. Já jsem ten, kdo se tomu brání. To je jak s tím vtipem: Každý den chodí chudák na horu a prosím Boha:     “ Bože, prosím tě, pomož mi ať vyhraju milion korun, nutně je potřebuji pro moji rodinu“. Chodí tam několik týdnů, vysvětluje bohu jak nutně ty peníze potřebuje, jak jeho rodina strádá, jak potřebuje peníze na vyléčení své ženy . A tak to jde poměrně dlouho aź se Bůh naštve a zakřičí na celou Zemi: “Tak už si konečně kup ten pitomej tiket“!

Takže mějte jakoukoli víru, věřte v karmu, nebo ve vlastní realitu, nebo v peníze, to je jedno, ale věřte v to, že ve štěstí, lásce a radosti si bráníte jenom vy. Nikdo jiný. A jenom vy chcete prožívat to co prožíváte.  Změňte své myšlení a změníte svůj život.  A nenechte se ovlivnit, pokud si jste jisti svoji pravdou, i když Vám to říká duchovní učitel či guru či kdokoli jiný.Vy jste pánem svého života, i když je to někdy těžké a musíte na tom hodně makat. Ale vyplatí se to, to je přeci každému jasné. Tak už nečekejte a pusťte se do toho. Budu Vám držet palce.

Helena