Můj život v přítomnosti

Jak čas plyne, tak se posunuje i můj duchovní vývoj. Stávám se lepším a hodnotnějším občanem, osobou. Jsem klidnější, více v harmonii, jsem šťastná z maličkostí. Kolem sebe mám lidi, kteří mi zrcadlí lásku a přátelství. Tak si říkám to je fajn, to je prima, jsem na své cestě „vzhůru“, jdu správným směrem.

Ale je tomu opravdu tak?

Proč musím stále něco hodnotit? Proč si říkám: „Stávám se lepším člověkem“. Copak jsem byla horším člověkem? Jó, hezky jsem si to tam naprogramovala. Něco ve mně si myslí, že jsem asi byla špatnou bytostí, když jsem teď lepší. Hm, to naše hodnocení, to je věc. Stále něco posuzujeme, hodnotíme, nastavujeme hladiny u věcí. Ale vždyť to není potřeba. To vše dělá naše racio aby si něco odůvodnilo. Pryč s tímto zlozvykem. Pryč s hodnocením co kdo jí, co má kdo jíst, co má kdo dělat, k čemu se modlit, jak vychovávat svoje děti, jsou dobré GM potraviny, mění nám někdo DNA apod. Všechno to je o touze racia nějak ty věci uchopit, pochopit a po svém dělat a přetvářet. (Racio v tomto kontextu mám na mysli mysl.)

Jak bych si přála, aby svět jenom plynul v radosti, štěstí a lásce. Jde to? Nebo musím poznat smutek, bolest a nepřátelství abych to pochopila? Já jsem musela projít smutkem a bolestí a teď si moje racio dokáže vážit více života. Ale opět to je hodnocení. Takže jak žít bez posuzování? Cítím na prsou obrovský pocit lásky a dobrého hřejivého pocitu. To je můj směr, to je věc, kudy se teď vydávám. Plna důvěry v běh života a v mojí cestu. Jedno jestli se kolem svět „zrychluje“ či je stále těší odolávat nějakým programům „temných sil“. Moje realita toto nemá. Mně se naopak svět zpomaluje, ale někdy se ještě nechám stáhnout okolním chaosem v tu chvíli cítím, jak něco uvnitř mě bije rychleji a říká:“Běž, běž, běž, udělej ještě tohle, tamto, udělej to perfektně, ať jsi fakt dobrá“. Hm, v tu chvíli se zastavím a začnu komunikovat s tím uvnitř mě:“ Zpomal, věř vesmíru, on ti pomůže, bude to tak, jak to má být, popros vesmír a věř mu atd“. Je to strašně silný program co nás žene kupředu. Ano, chtělo by se říci, ale my musíme jít kupředu, jinak bychom stagnovali. Opět program. Požádej a bude ti dáno to nejlepší, co na tvé cestě je možné. Věř a víra tvá tě uzdraví. To vše již tady bylo. Stará dobrá moudra. Plyň na vlně a nebraň se přicházejícím věcem. Nebojuj, ale pochop na vědomé úrovni danou energii a pochopíš smysl bytí. A co ta druhá strana? Co temné bytosti, co ti co chtějí NWO? Opět program opět někoho posuzuji a hodnotím jeho úroveň. Takže v mém světě, v mé realitě toto není a neohrožuje moje bytí. Já pluji na vlně klidu, harmonie, lásky….bla,bla,bla. Opět hodnotím.

Takže, já sedím na své vlně života a pluji. Pozoruji, rozhlížím se, užívám si to. A to je moje bytí.

Helena