Jsem snílek, jsem totiž narozena v raku, tak mi to je přirozené, tak se nedivte.

Každý den sním o tom, jak žiju v nádherném světě, kde lidi žijou v lásce k sobě, Matce Zemi a k ostatním lidem. Kde dělají jenom to, co jim dělá dobře a tudíž jsou štastní. Neočekávají od druhých nic, protože všeho mají dost a to co nemají, si sami vytvoří. Neposuzují nikoho, protože vědí, že každý dělá to co nejlépe umí a to co mu dělá dobře.  Nesnaží se nikomu vnucovat svojí pravdu, protože vědí, že každý žije svou pravdu. Žijí partnerský vztah, kde se vzájemně doplňují a sdílí svoje energie lásky, štěstí a harmonie.

Je to takový život naplněný láskou a štěstím.

A co můj život? Proč mám jenom snít? Já chci žít tu nádhernou vizi, kterou mám. Co pro to ale mám udělat? Některé věci se mi daří již žít jako v mém snu, ale je toho zatím poskrovnu. Někdy mám pocit, že se svého snu v tomto životě nedočkám ale pak mě zase dobro v nás přesvědčí, že ta situace brzy nastane a já budu žít na úžasné nebesky modré planetě s ještě úžasnějšími lidmi a neméňě úžasnou Matkou Zemí. 

Teď mě ale brzdí moje nostalgie. Moje trápení. V tuto chvíli bych já sama do té nádherné planety lásky a štěstí dodala spíše smutek a trápení. A to nechci, chci aby moje energie nádherně kvetla, jako živý květ v plném rozpuku. Květ ke kterému si každý s láskou přivoní a obdivuje tu nádheru. Proč se mi během jednoho dne podaří chvílemi plout na té nádherné energii lásky a štěstí a cítím každým pórem svého těla, že jsem ten úžasný květ a lidi okolo se ke mně i tak chovají..... je to nádherné, všem to přeji zažít. Pak ale přijde rána:" bum, bum. bum" a hnus je tad! Jak z čistého nebe. Kde se vzal? Kudy ke mně přišel? Vůbec nevím, vím že nemohu obviňovat své okolí, přesto se mi tam ty myšlenky chtějí vloudit. "Za to mohou oni, oni mají bloky a věci k řešení, ať si to oni vyřeší a mně dají pokoj". Ale já je tam nechci pustit, protože vím, že to je něco ve mně. Hm..... , ale přesto tam stále jsou. Tak co s nimi? Je mnoho pouček, ale nějak mi nezabírají. Já chci zpět tu krásnou květinovou energii a nechci tenhle utrápený hnus!!!! No jo, ale asi něco ve mně ho stále přitahuje. 

Dobře, tak činím prohlášení, že ten hnus přivedu na svojí krásnou planetu plnou štěstí a lásky. A budu jí sdílet s tím "hnusem". Brrrrrr. Nemůže se ale moje nádherná planeta lásky a štěstí nakazit ? To bych tedy nerada? Co mám tedy dělat......?

Zjednodušila jsem celý svůj život v domnění, že hnus se ke mně nedostane, že tam pro něj nebude místo, přesto se mě drží jako klíště. Tedy jenom už někdy, to je asi pokrok. Huráááááá. Ale stejně je to pěkná otrava ho s sebou vláčet i když už jenom občas. Snad jednou dospěji do takové moudrosti-lásky-harmonie-štěstí, že ten hnus už nebudu přitahovat vlbec.

Zatím ale stále čekám a sním......  

Helča