Matka Země a já

    Začalo jaro, super, konečně. Mravenci opravují svoje mraveniště po zimě, ptáčci štěbetají jak o život, začíná rašit tráva a lístečky na stromech. Příroda se probouzí. Té krásy okolo nás…… Máme ale čas si jí všimnout? Máme čas všimnout si té krásy a toho štěstí okolo nás? Už jenom to, že se ráno probudím a dýchám mě vyvolá na tváři úsměv. Venku je sluníčko, báječné…. Další úsměv a to jsem ještě nevytáhla nohy z podpeřiny. „Dneska toho musím hodně udělat, mám spoustu práce, brrrr“. V tu chvíli se zamračím…… a je po náladě? Ale kdeže, řeknu si:“ Jak dlouho chceš být otrávená z množství práce, co máš?“ No a je jasné, jaká je odpověď: „Už ani minutu“. OK, tak nebuď. Buď ráda, že máš co dělat, co by za to dali jiní, kteří nemají práci nebo rodinu, pro kterou tu práci dělají anebo nemůžou práci dělat žádnou, protože jsou invalidní…..   A je opět veselo. A vesmír nás chce mít veselé, radostné a šťastné. Jenom my sami si vytváříme problémy ve své hlavě a ve svém okolí. Co vysíláme, to se nám vrací. Přišla jsem o práci, opustil mě muž…. Ano, je to smutné, ale něco to znamená, jsem před novým začátkem a je jenom na mě, co s ním udělám. Udělám si ho melancholií a strachem ještě horší než to bylo před tím anebo si řeknu:“Ó, to je super, teď mám novou příležitost a začnu to dělat tak a tak a tak…..líp, lépe, s větší láskou, s větším pochopení…atd.“ Co vysílám, to si přitahuji, to se mi vrací. Je to o důvěře a lásce sám k sobě a také o víře, o snění, o odvaze začít změnu. Nikdo neříká, že to je jednoduché, ale může to být velmi objevné a přínosné. Ano, život je změna, protože se každým okamžikem někam posouváme, učíme se, postupujeme životem a stále si do cesty přitahujeme to, co vysíláme. Někdy v podvědomí máme z něčeho strach…. Hm, bohužel si to přitáhneme. Věříme si, že to dokážeme a že to bude dobré, z hloubi srdce tomu věříme… ano, možná se to v první chvíli jeví, jako ještě horší, ale s odstupem času se to jistě změní v lepší. Škoda, že si nejsme schopni udržet celý život nadhled nad věcmi, jako má vesmír, jako má Matka Země, ale můžeme se alespoň vědomě o to pokoušet.

Média, vlády a i blízcí okolo mě, často straší: bude větší nezaměstnanost, bude všechno dražší, když se nenecháš očkovat, tak budeš nemocný, když se nebudeš správně stravovat, dostaneš infarkt nebo rakovinu atd, atd. Když se nad tím zamyslím, tak většina rozhovorů mezi lidmi je právě o těchto negativních věcech. Ale proč lidi se mnou nehovoří o tom, že ráno vstali z postele a dýchali vzduch, viděli, slyšeli a mohli si dojít na záchod, osprchovat se, vypít si kafíčko…… atd. Kolik % populace má tento komfort? A my to neřešíme, bereme to automaticky. Proč? Proč si nemůžeme mezi sebou povídat o těch krásných věcech a ještě lépe tak aby i ten druhý byl v tu chvíli natěšený a chtěl ty krásné okamžiky zažít také? Umíme to, když mluvím o jídle nebo umění. To si mezi s sebou sdělujeme, ale pojďme si sdělovat mnohem víc krásných věcí, pojďme se usmívat a rozdávat štěstí a radost kolem sebe. Co vysíláme, to si přitahujeme.

Dělejme to, co nám dělá dobře. Jakou energii dáváme věcem okolo sobe, takovou přijímáme. Např. věřím tomu, že pro mě jsou zdravé brambory. OK, tak prostě jím ty brambory kdykoli na ně mám chuť. A dostávám v tu chvíli tolik pozitivní energie, co bych nikdy z jiného jídla nedostala, i kdyby mělo sebevíce vitamínů a minerálů. Věřím, že mě hlíva ústřičná vyléčí z rakoviny? Věřím tomu z celého srdce? Ano, tak mě vyléčí. Věř a víra tvá tě uzdraví. To říkávaly již naše babičky. A je to svatá pravda. Dělejme to, co nám dělá dobře. Protože to, co nám dělá dobře nám dodá energii. To co děláme, protože musíme nebo protože se to tak doporučuje nebo se to tak dělá, tak to má podstatně méně energie než to v co věříme. Proto jděme každý svojí cestou a nemusíme vědět, co se stane v budoucnu, nemusíme se tím trápit, proč taky, když víme, že co vysíláme to se nám vrátí a to také přitahujeme. Má nastat konec světa v roce 2012? Hm, ale já vysílám něco úplně jiného a cítím teplo ve svém nitru, vím, že budu žít na nádherné planetě Zemi, která mě obklopí láskou a harmonií. Mě se konec světa netýká. A už nepřemýšlím jak to vesmír udělá, že se mě to týkat nebude, já budu žít tu svojí realitu, štěstí, radost a lásku a úžasné souznění z Matkou Zemí a jak to chcete vy………? Jak dlouho se chcete bát…..? Jak dlouho chcete být smutní….?