Duchovno - únik ze světa nebo praktické žití?

05.03.2013 07:37

Duchovno není něco odděleného od života. Nejsou to ideje vysící ve vzduchu, nebo někde na nebi, ale informace, které slouží ke šťastnému praktickému bytí. Duchovno není ani o askezi, ani o popírání světa. Zapomeňme na kulturní tradicí předávané katolickou církví vytvořené přesvědčení, že existuje hmotný a transcendentní svět, že ten první je nežádoucí a ten druhý ano. Jak řekl Pierre Teilhard de Chardin: "Nejste lidské bytosti se spirituální zkušeností, ale bytosti spirituální, se zkušeností lidskou". Tedy, spiritualita je něco, co je člověku přirozené a tudíž by neměl nahlížet na svět pohledem, který odděluje pozemské od duchovního. Nic takového neexistuje, je to jen naučený způsob nahlížení reality.

Duchovno je ve své podstatě o tom, jak se psychologickou cestou správně vypořádat s pojímáním sebe sama a světa zároveň. Není o dosahování něčeho tak, že se budeme chtít něčím stávat, někam se dostávat, ale je to způsob, jak si umožňovat přestávat být tím, čím nejsme. A k tomu je třeba poznat, jak funguje lidská bytost na psychologické, tedy duševní úrovni, abychom se díky tomu mohli měnit směrem k hlubší spirituální zkušenosti.

Duchovno tedy není žádný únik z reality, ani metafyzické fantazírování. Takové pojímání duchovna nadělalo v myslích lidí stejnou neplechu a utrpení, jako jakákoli jiná nevědomost. Žádoucí je cesta do nitra sebe sama, ne nahoru, ne na nebe, ne do fantazie. Není třeba žádný náboženský koncept, ani představa, důležitý je vnitřní význam, tedy poslání náboženství pro praktický život. Je tedy nutno zaměřit se na to, co je určeno k inspiraci pro šťastnější lidské bytí, umožněné kontaktem s přirozeností věcí a s přirozeností sebe sama. Je třeba včlenit inforamce do života, uzemnit.

Pokud je něco za tímto, o čem píšu, tedy za psychologickým poznávním a měněním sebe sama, je to možné poznat pouze skrze prožitek, osobní zkušenost, která je nevypověditelná a navíc ji má každý jedinečnou - pokud je popsána slovy, je pro nás skoro bezcená, ale také může být i nebezpečná, protože pokud ji sami neprožijeme, tak si ji vyložíme podle sebe, dle své představy, fantazie, a poté se dle toho snažíme žít. Duchovní prožitek je důsledek.
Důležité je jít od základů, budovat pevné základy, které znamenají jít skrze vlastní osobu, skrze sebe sama, odstraňováním překážek až do centra lidského bytí, k samotné ose lidství - k lásce, Božství. Pokud se s tímto vnitřním Světlem ztotožníme, dosáhli jsme absolutního vrcholu našich možností. A právě tohle je oním prožitkem, který považujeme za duchovní, za transcendentní, a který je výsledkem psychologické práce se sebou samým. My jen psychologickou cestou poznáváme jak vnitřně, tedy spirituálně, fungujeme a odstraňujeme překážky, které brání tomu, aby námi ono Světlo, ona nejhlubší přirozenost, proudilo a zároveň jsme se jim mohli stávat.

 


Michal Pěček
15. března 2012
www.kralovstvinebeske.cz

 

Zpět
Tvorba webu zdarma s Webnode Webnode